Red Brick

Vitam vas zase zpet na Cervene Cihle! Je pravda, ze ta moje cihla uz je pomerne “zaprasena”, protoze od doby, co jsem sem neco naposledy napsal,uz uplynulo peknych par mesicu. No ale co se da delat, i kdyz cesti studenti si jeste porad uzivaji prazdnin, ja uz sedim tady ve Walesu, kde  cele prazdniny prselo az z toho tady meli povodne, a ted co to pisu, tady prsi zase.Ale ma to i svoje vyhody, trava je tady zelena, jako kdyby ji obarvili potravinarskym barvivem, a rozhodne mi tady nehrozi, ze by dorazila nejaka nesnesitelna vedra. Proste jsem zpet na skole, a protoze uz to bude tyden, co jsem opustil zemi Ceskou, domov muj, rozhodl jsem se, ze uz musim tu moji cervenou cihlu oprasit nejakym  kratkym clankem, ve kterem se vam pokusim vylicit, jak se mi tady vlastne vede.

Tentokrat jsem na skolu cestoval tak, abych si cestu opravdu uzil. To znamena, ze jsem neletel ale jel autobusem. To, ze jsem si cestu opravdu uzil, myslim vazne. Stesti mi totiz docela pralo, a tak jsem mel celou zadni petisedacku jen a jen pro sebe. Celou noc jsem prospal, a kdyz jsem se rano probudil, uz jsme byli v Callais a nalodovali jsme se na trajekt. Pri pristavani v Doveru jsem se pokochal pohledem na krasne bile Doverske utesy. Kdyz clovek leti, nic takoveho si neuzije. V Londyne uz jsme potom byli za chvilicku. Pravda, ze trocha stresu me cekala na Victoria Coach Station, kde jsem asi pul hodiny lital se vsemi zavazadly a hledal autobus do Cardiffu. Kdyz jsem ho konecne nasel, tak mi bylo sdeleno, ze listek se neda koupit u ridice, ze musim k pokladne. Tak jsem zase hledal pokladny, no a mezitim mi ten prvni autobus ujel a ja musel cekat na dalsi. Presto to ale bylo takove stesti v nestesti, protoze diky tomu, ze jsem musel cekat na dalsi autobus, jsem na nadrazi potkal dve holky od nas z koleje.Tak jsme jeli spolu tim dalsi autobusem a cesta mi tak utekla daleko rychleji.

Prvni tri dny jsme na skole meli konferenci viry a nabozenstvi. Na skolu se sjeli vselijaci zastupci ruznych nabozenstvi, kteri byli vetsinou z Londyna. Muj servis mel za ukol pomahat pri organizaci tehle konference, takze jsem nemel sanci stihnout vsechny prednasky a workshopy, ale ty, co jsem stihl, vetsinou staly za to. Sel jsem na prednasku o organizaci Peace Mala, kterou zalozila nejaka anglicka ucitelka. Cilem organizace je omezeni skolni sikany, ktera je zalozena na odlisnosti viry a nabozenstvi. Proste se snazi o to, aby se navzajem respektovali deti z ruznych nabozenskych skupin. Potom jsem sel na prednasku o nabozenstvi, ktere se v anglictine jmenuje Jainism. Jde o viru, ktera pochazi z Indie a je zajimava tim, ze lide, kteri tuhle viru praktuji usiluji o snizeni jakekoliv formy nasili na svete. Tihle lide se snazi omezit nasili, ktere by mohlo postihnout ostatni lidi, zvirata, rostliny a prirodu jako takovou. Takze Jainove jsou vetsinou vegetariani, velice “ekologicti” a mirumilovni lide. To ekologicti jsem uvedl v uvozovkach.Tihle Jainove jsou sice velice setrni k zivotnimu prostredi, ale kdyby byli vsichni na svete tohoto vyznani asi bychom tu pomreli hlady. Takovy Jain totiz nemuze byt treba farmar, protoze farmari pri sklizni “zabijeji” rostliny, podle Jainu totiz zabijite i kdyz plejete plevel. Takze Jainove vetsinou pracuji v kancelarich v oblasti bankovnictvi a pro velke nadnarodni spolecnosti, coz zrovna moc ekologicke zamestnani neni. Kazdopane ale byla jejich prednaska zajimava, a verim ze pokud se ridi tim, co doopravdy hlasaji, tak na svet nemuzou prinest nic zleho. Taky jsem sel na workshop Budhisticke meditace.Tu vedl docela zajimavej chlapek.Ten by se mohl zivit jako hypnotizer. Mel takovej hlas, ze kdyz jsem zavrel oci, tak jsem malem upadl do jakehosi bezvedomi. Mezi tim vsim se konaly vselijake muslimske modlidby, zidovske vecere, atd. Nejkrasnejsi ale na tom vsem bylo, ze se tady vsichni ti lidi, i kdyz kazdy mel svoji viru a nabozenstvi, dokazali navzajem otevrene a s respektem bavit. Vlastne mi behem te konference doslo, ze vsichni veri v tu stejnou vec a hodnoty, jediny rozdil je v tom, ze kazda vira pochazi z jine kultury a tudiz ma jine tradice. A tady je moc super, ze si kazdy tu svoji viru uchovava a tim i uchovava jedinecnost sve kultury. Tahle konference mi jednoznacne v mnohem otevrela oci, a verim ze nas tady takovych bylo plno, proto mela taky takovy uspech, a dodnes se o ni na vsech kolejich mluvi.

Toto pondeli uz nam zacala skola. Nebudu se namahat s popisovanim vseho, co se tyka mistniho akademickeho programu, protoze to by byla stejne nuda. Jenom chci rict, ze srpen je tady na skole docela specialni tim, ze sice nedostavame zadne domaci prace, ale kazde odpoledne mame servis, v patek dokonce mame cely den jenom servis, takze vetsinou mame o zabavu postarano od rana az do vecera. Ja ted prochazim takovym treningem, ktery by se mi mel hodit pozdeji az zase budu pomahat ve skolach. Co se tyka kolejniho zivota, srpen je taky v tomhle ohlednu specialni. Prvaci totiz prijizdi az v zari, takze je nas tady jen pulka nez normalne. Nekteri lidi z naseho rocniku uz se ale nevratili na skolu vubec. Proste si pres prazdniny uvedomili, ze uz na to nemaji a zustali doma. No, hold tahle skola neni pro kazdyho, ale pokud na to clovek ma, tak to stoji za to. Ja se zatim citim, ze na to mam, tak me drzte palce, at mi to vydri cele pristi pololeti, protoze ne nadarmo se o tomhle tretim pololeti rika, ze je nejtezsi ze vsech!!!

A tak doufam ted moc

ze prijde nekdy noc

kdy budu mit cas

a vam napisu zas.

Je to pravda !!! Uz asi vic jak dva tydny nam tady neprselo. Je to neuveritelne, ale beru to jako satisfakci za tu silenou proprsenou zimu a podzim. Asi pred tydnem jsem si konecne oblekl tricko a kratase a vyrazil jsem se ucit ven. Samozrejme nejsem jediny, kdo si uziva slunicka. Vsichni studenti, ucitele, veverky, ovce a kravy… no proste vsichni obyvatele naseho skolniho campusu…se ted porad vyvaluji nekde venku na slunicku. Dokonce se nam podarilo premluvit nekolik ucitelu vyjit snama ven i na hodiny.

Od te doby, co me prijeli navstivit nasi, jsme tady nemeli skoro zadny mracek. Proste me sem mamka s tatkou privezli slunicko. A nejlepsi na tom je, ze i presto ze uz nasi davno odjeli, dobre pocasi tady jeste porad zustalo. Sice me trosku mrzelo, ze moji rodice ted maji totalne falesnou predstavu o Walesu, ale rozhodne jim pocasi dovolilo si to tady poradne uzit. Mamka, vasivniva hobby fotografka, porad vzdychala nad kazdou scenerii, ktera si o fotku primo zadala. Rekl bych, ze v prumeru neco fotila kazde dva metry. Zvlaste skolni zahrady ji primo uchvatily. Ale abych rekl pravdu, tak to bylo vlastne poprve, kdy jsem si ja osobne prohledl zahrady v jejich plne krase. Jaro a krasne pocasi jednoznacne zapracovalo, takze se bylo opravdu na co divat. Od te doby, co tady jsem, jsem jeste nikdy nemel poradnou prilezitost  si nas campus prohlidnout a precist si neco o historii hradu, ve kterem se denodenne pohybuju. Takze jsem si vlastne tady pripadal jako navstevnik. Rozhodne to bylo moc prijemne o nic se nestarat, a jen tak se prochazet po hrade a zahradach. Kdyby me nasi neprijeli navstivit, rozhodne bych si na to cas neudelal. S nasima jsem jel do Cowbridge (blizke mestecko), v Nedeli Velikonocni jsme sli do mistniho kosteliku a byli jsme pozvani do me link family na obed, po kterem jsme se podivali spolecne do Cardiffu. Myslim, ze si to nasi moc uzili, a me par dni volna taky udelalo dobre.

Po odjezdu nasich se tady zase vsechno rozjelo na plne obratky. Druhakum uz se blizi zaverecne zkousky, tak studujou jak sileni. Zato my prvaci uz pomalu zaciname premyslet o tom, kam se hlasit na vysokou. Vyber mame hodne siroky, pokud ma clovek dost penez a dost bodu na maturitu, muze se vydat studovat nejlepsi skoly na kterykoliv kontinent. V mem pripade je oboje limitovane, takze o Harvardu rozhodne nepremyslim. To velice prekvapuje vsechny na skole, protoze vsichni mi predchudci z CR se pry na Harvard budto dostali, nebo se alespon snazili dostat. Zatim jsou nastesti prihlasky na VS docela daleko, tak mam jeste cas nejakou tu prijatelnou univezitu najit. V posledni dobe porad delam nejake prace, ktere uz se pocitaji do maturity, takze zadnej relax to momentalne neni. Obzvlast v Environmental Systems porad delam nejake experimenty a pisu na to reporty. Prave ted musim pocitat stromy okolo dvou silnic, a musim predpovedet, jake skody by zpusobilo rozsireni techto silnic. Silena zabava!!! Ale nastesti se obcas najde i nejaka ta opravdova zabava. Posledni vikend jsme poradali kolejni grilovani. To byla vyborna akce, clovek se pobavi a jeste se po dlouhe dobe naji poradneho masa. Tak prozatim zase koncim, doufam ze jste vsichni prozili krasne Velikonoce, a ze vas zase vsechny koncem kvetna zdrave uvidim. Pa!!!

Cas tady utika tak rychle, ze uz si ani neuvedomuju, kdy jsem naposledy neco napsal na blog. Rozhodne uz to musi byt pekna radka dni, tak se to pokusim napravit a ve strucnosti popsat, co se tady v posledni dobe delo. Pripada mi, ze se tu vsechno udalo tak rychle, ze jsem to obcas ani nestihal vnimat. Nepripada mi, ze bych byl nejak extra zaneprazdnenej, ale presto nic nestiham. Jakoby tady nekdo prehodil rychlost casu na maximum!!! Urputile ted verim, ze cas  není konstantni velicina, a zatim co se tady vykecavam o rychlosti casu, on mi zase utika mezi prstama. Pak se zase budu strasne divit, jak dlouho mi trva neco napsat!!!

Asi pred tydnem jsme meli na skole festival umeni, ktery je poradany mistnim arts centrem. Tri dny jsem se kulturne vyzival, chodil na ruzne koncerty, workshopy, prednasky atd. Nejvic se mi libily workshopy, ktere se tykaly herectvi. Sjizdeli se nam tady pomerne znami herci z Lodnyna a jinych casti Britanie. Nekteri z umelcu byli dokonce byvali studneti Atlantic College. Abychom si mohli festival dostatecne uzit, meli jsme jeden den volna navic. Nekteri se snazili byt u vseho, a nekteri se ani neobtezovali vylezt z postele…samozrejme do teto katogorie se radil i muj spolubydlici z Ciny, ktery momentalne trha rekord v poctu zameskanych hodin. Obcas ho k nam na pokoj prijde navstivit i nejaky z ucitelu, a snazi se ho vytahnout z postele. Je to marna snaha, on je totiz zavislej na sledovani cinskych show pres internet. Nic o tech show nevim, krome toho, ze jsou plne vlezlych zvukovych efektu. Ted si alespon vazim vic tech cinskych sladaku, ktere poslouchal pred tim, nez zacal sledovat ty online show. Taky si ted mnohem vic cenim mych normalnich spolubydlicich, kteri jsou uplne bezproblemovi.

Tento tyden byla atmosfera na skole plna emoci a stresu. Druhaci, kteri se hlasili do USA dostavali rozhodnuti z univerzit. Hodne jich bylo zklamanych a slo to na nich videt. Chodili tady chudaci jak tela bez dusi. I presto hodne lidi oslavovalo prijeti na spickove skoly typu Harvard. Pricinou stresu nam byla International Show, kterou skola porada pro verejnost a sponzory. Sam jsem se podilel na jedne male scence, kterou jsme sehrali s ostatnima studentama z tzv. Vychodni Evropy. Oblecen v narodnim kroji jsem  hrde nesl Ceskou vlajku na vlajkove prehlidce. Myslim, ze se nam docela podarilo pripravit kolem dvou hodin zajimave mezinarodni zabavy. Pri  vlajkove prehlidce jsem si teprve uvedomil, kolik zemi je tady zastoupeno. Bylo nas tolik, ze jsme se pomalu s tema vlajkama ani na podium nevesli.

Dva tydny za sebou jsem byl pozvan na nedelni obed. Poprve to byl obed u me link family. Bylo nas jako vzdy pozvano vic studentu. Tentokrat jsme se ani pomalu nevesli do toho jejich obrovskeho auta. Shirley (mamka link family) je rada v obraze a chce vedet o vsem, co se na skole deje. Tak se mi zda, ze toho o studentech vi vic nez ja, hlavne co se tyce ruznych drbu. Nedky mi pripada, ze na te nasi skole nestuduju ja, ale ona. Na druhy obed jsem byl pozvan od lidi z mistniho kostela, kam chodim kazdou nedeli. Je to takovej spravnej vesnickej kostelik s malou komunitou moc prijemnych lidi. Jednou za cas pozvou vsechny studenty na obed, kde se clovek naji tak postradaneho dobreho jidla.

Po proziti techto dvanacti nadhernych odpocinkovych dni, behem kterych jsem uplne zapomnel na to, ze nejaka skola existuje, jsem pochopil k cemu cely  project week je. Ma slouzit k odreagovani od vsech povinosti, ktere nas tady obklopuji. Je to takovych par dni, kdy se clovek o nic nestara, nic neresi, nad nicim nepremysli a jen tak si uziva to, co mu den prinese. V mem pripade project week tuhle ulohu splnil na sto procent, protoze jsem prozil jak nekolik dobrodurznejsich chvil, tak i chvile, kdy jsem si jen tak dospaval ty hodiny spanku, o ktere me pred tim skola pripravila.

 Prvni ctyri dny jsem stravil na temer prazdne skole, protoze ostatni studenti se uz vetsinou rozjeli do ruznych koutu sveta. Uzival jsem si svuj prazdny pokoj, ktery byl vyjmecne na tri noci jenom pro me. Dokonce jsem se i celkem uspesne pokusil uklidit vsechen ten neporadek, co se za poslecdniho pul roku nashromazdil v tom nasem doupeti. Po pravu nazyvam nas pokoj doupetem, neda se to sice popsat, ale verte mi, ze kdyby jste meli moznost se na tenhle pokoj podivat, urcite by jste se mnou souhlasili. Tak tedy se mi povedlo premenit tohle doupe na ctyri dny v neco, co se alespon vzdalene podoba lidskemu obydli. Ted uz to samozrejme neplati, protoze spolubydlici z Ciny uz je nazpet a neuveritelne rychle se mu povedlo uvest pokoj do puvodniho stavu. Kdyz jsem se vratil z Irska, na koberci jsem nasel nekolik hranolek, ktere byly peclive zaslapany do koberce. Takze skore utkani o cisty pokoj: Cesko versus Cina 1:1. Myslim, ze asi driv kapituluju ja, ale zatim se jeste porad nevzdavam a beru to s humorem.

 Taky se mi naskytla prilezitost popovidat si cesky!!! Toho si tady moc cenim, protoze jsem po dobu sveho pobytu ve Walesu jeste ani jednou nahodne nepotkal zadne rodaky. Uz jsem se urcite zminoval o tom, ze moji house parents velice casto a radi medituji. Tentokrat poradali jakesi setkani nekolika lidi z ruznych zemi, kteri take medituji. A tak se stalo, ze k nim prijeli i dve cesky. Jedna holka z Brna, ktera pracuje nekde ve vychodni Anglii v hotelu, a jedna holka z Ostravy, ta dela ve Walesu v domove pro postizene. Bylo to moc super, zase si popovidat v cestine a videt nejake rodaky. Prespaly na skole jednu noc, tak jsem je dalsi den provedl po hrade a okoli. Moc se jim tady libilo a porad rikaly, ze jsem tady jak Harry Potter v Bradavicich. Tak to asi musi prijit kazdemu, kdo je tady poprve. Jak si tak vzpominam, tak mi to tady taky ze zacatku pripadalo strasne zvlastni a mysticke, ale po nekolika dnech si clovek zvykne i na sedm set let stare kamenne zdi a krby. Kdyz sedite uprostred hradu z trinacteho stoleti a nejmin po ste hltate snidani, jako kazde rano, nepripadne vam na tom nic neobvykleho, proste se citite jako doma v kuchyni (az na to ze ten prostor je o neco vetsi). Ceska navsteva mi urcite udelala velkou radost a docela mi bylo lito, kdyz zase odjizdely a ja musel zase mluvit jenom anglicky. Ctyri dny takrka nic nedelani pred odjezdem do Irska jsem si jednoznacne uzil a musim rict, ze to bylo tak akorat. Kdybych tady totiz zustal o neco delsi dobu, uz by mi to pripadlo docela divne, a nevim jestli by me z toho trosku nehrabalo. Ona je to velka zmena, kdyz jste zvykli zit na miste, kde porad nekdo rajzuje sem a tam, dvere triskaji do jedne do noci, lidi rvou tak, ze nemuzete spat… a pak najednou vsichni odjedou a tohle misto se uplne zmeni. Ze zacatku mi to pripadalo docela prijemne a moc jsem si ten klid uzival, ale po nekolika dnech jsem byl rad, ze odjizdim nekam pryc. Je to zvlastni, ale proste mi chybelo i to, co me normalne strasne otravuje. Ono to prislovi, ze zvyk je zelezna kosile neco do sebe prece jenom ma. ( pro ty, co znaji knizku Saturnin: prave jsem tuhle knihu dneska docetl a tak se mi zda ze teta Katerina na me ma velky vliv)

No uz bych se mel taky konecne zminit o tom Severnim Irsku, nebo tady nad tim stravim cele odpoledne. Ono se mi s  odpocatou hlavou nejak lepe pise, to je zretelny vliv  prazdnin!!! Tak tedy, musim upresnit, ze vsechno, co tady zminim o Severnim Irsku, se spise tyka hlavne Belfastu, tam jsme totiz byli vetsinu casu. Moje predstava o tomhle meste byla podstatne odlisna od reality. Mel jsem tohle mesto spojene s teroristickymi utoky, jako vysledek sporu mezi protestany a katoliky. O techto sporech jsem ani vlastne pred tim, nez jsem prisel na AC nevedel, protoze se v posledni dobe spory hodne utisily. Take jsem si predstavoval ne moc pekne mesto plne tovaren. Muj prvni dojem z Belfastu byl ale celkem opacny. Nase letadlo, ktere vyletalo z Cardiffu pristalo v Belfastu uz v osm hodin rano, takze cestovani bylo bleskove rychle. Letadlo sotva vystoupalo nad mraky, a za nekolik minut jsme uz zase klesali. Autobus z letiste nas zavezl primo na hlavni tridu v centru Belfastu. Ulice jsou pomerne pekne, zadni teroriste ani rozhadani katolici a protestanti na ulicich nebyli, a tak mi pripadal Belfast jako pekne mirumilovne mesto. Je to smesne, ale jakmile si clovek udela predstavu o meste, ve kterem se udalo nekolik teroristyckych utoku a ve kterem se katolici a protestani udajne vrazdi, ocekava, ze ulice budou plne ozbrojenych chlapku se samopaly a ze si lide na ulicich budou navzajem vyhrozovat nablyskanymi kudlami, atd. Samozrejmne, ze tyhle domenky byly jenom pouhym vyplodem me fantazie a byl jsem moc rad, ze se ma ocekavani nevyplnila. V tom pripade bych se asi otocil na podpadku a zase uhanel zpet na skolu. Ovsem moje prvni pozitivni pocity byly mirne otreseny tim, ze tento vylet neni zrovna nejlepe organizovan, a ze jsme vlastne skupina peti studentu, ktera nema vubec tuseni, kam jit, kde spat a co delat po dalsich pet dni. Protoze v Britanii, je vsechno pekelne drahe, nezbylo nam nic jineho, nez si najit nocleh v nejlevnejsim hostelu v Belfastu. A tak jsem mirne znejistil, kdyz mi doslo, ze budeme pristich pet noci spat v pokoji s dvaceti dalsimi lidmi, kteri mi pripadali, ze cekaji na nestrezeny okamzik, ve kterem budou schopni ukrast muj fotak nebo penezenku. Nase obavy byly jeste vetsi, kdyz jsme objevili napisy na stenach stylu: Nezustavejte tady, vsechno vam tady ukradnou!!! Takze pokazde, kdyz nekdo neco nemohl najit, uz jsme byli vsichni vystraseni, ze nas nekdo okradl. Nastesti vsechny poplachy byly jenom plane, a tak jsem odjizdel se vsim, co jsem si privezl (mozna mam navic i par sedivych vlasu).

 Mesto jsme v dalsich dnech prozkoumali velice podrobne, dokonce jsme se potkali i s jednim z nejdulezitejsich politiku Severniho Irska. V dobe naseho pobytu se totiz konaly v Severnim Irsku jakesi volby a my jsme se omylem pripletli do hloucku reporteru, kteri stali pred radnici. V tom vysel z radnice jakysi chlapek, vsichni reporteri se na neho vrhli a ja jsem se rozhodl si to vyfotit. Politik  ignoroval vsechny reportery a zrejmne ho zaujalo, co v tom hlousku delame my. Jak kolem nas prochazel, usmal se mi do zaberu a prohodil: HI FOLKS! Tak jsem pozdeji premyslel, ze jsme byli jedini, kterym neco rekl. V Belfastu jsme toho stihli plno. Mimo jine jsme si i najali taxi s pruvodcem, ktery nas zavezl do konfliktich casti Belfastu. Z toho jsem pochopil, ze ackoliv teroriste v Belfastu uz tolik neradi jako pred nekolika lety, porad se katolici a protestanti v tomhle meste moc nemusi. Katolicka a protestantska cast mesta je oddelana stenou a branou, ktera se na noc zavira. Kazdy druhy dum v tehle casti ma na stenach nejake kresby, ktere bud pripominaji obrazkem konflikty, ktere se na miste udaly, nebo hlasaji katolicka nebo protestantska hesla. Ovsem najdou se i lide, kteri se na vec divaji s nadhledem, vetsinou jsou to ty mladsi generace, a tak mi pripada ze s casem tenhle konflikt pomalu utisi.

Abychom porad netvrdli ve meste, vydali jsme se na jeden den na severni pobrezi. Navstivili jsme vulkanicke utvary, kterym se rika Giant’s Causeway (podivejte se na fotky). Severni Irsko je hodne kopcovite a priroda je plna takove “drsne krasy”. Kopce jsou prikre a hodne skalnate, jen obsas nekde roste nejaky strom. Kdyz prsi a fouka silny vitr a vy se v tom pocasi drapete na nejkou strmou horu, pochopite proc Irove holduji whiskey. Lezeni v takovemhle pocasi na horu jsem si vyzkousel, whiskey jsem bohuzel po ruce nemel, ale kdyby mi ji nekdo nabidl, urcite bych teto moznosti vyuzil a douskem se zahral. Z Irska jsem si odvezl plno super zazitku, prohodil jsem par slov s mistimi (idkyz je to kvuli jejich silenemu prizvuku tezke), coz mi pomohlo pochopit irskou kulturu, a tim jsem myslim ziskal to, co nam vsem mel tenhle project week prinest. Verim, ze ostatni, kteri se dostali do mnoha jinych zemi, si taky odnesli plno zkusenosti. Ted urcite chapu, k cemu techto par dni bylo, a uz se tesim na pristi rok, kdy snad budu mit moznost se podivat zase jinam.

Tentokrat pisu jen kratce, a to hned v pondeli, protoze ocekavam veliky natlak na muj volny cas, kvuli zaverecnym zkouskam, ktere mi zacnou tenhle patek. Ten den me cekaji ctyri pisemky, takze se mi asi bude zvedat para od hlavy. Potom jedna pisemka v ponedeli a jedna v utery. Takze je na case abych se zacal venovat opakovani, ktere mi pro zdejsi pisemky stejne asi bude k nicemu. Hlavne abych byl kreativni a koncentrovany, to se tady k testum nejvic potrebuje. Pres vikend jsem se takrka flakal, delo se tu plno jinych zajimavych veci. Napriklad v nedeli se na skolnim pozemnku konaly vanocni trhy, ktere sem prilakaly plno lidi z celeho okoli, takze jsme tady vsichni klickovali mezi zaparkovanymi auty, aby jsme mohli dojit do hradu na veceri. Pridal jsem par novych fotek do alba posledni udalalosti, tak se na to mrknete. Pristi vikend nas ceka vanocni party, kterou oslavuje kazda kolej zvlast. Ocekavam plno dobreho jidla,a hlavne dobre zabavy. Ale to je jeste daleko, ted musim zapadnout do knihovny,a zacit opakovat hlavne nejaka ty uzitecna slovicka. Predpokladam ze se zase ozvu az nekdy behem pristiho tydne, tak zatim pa.

Tak jsem se konecne dohrabal k te sve zanebnane cihle, a premyslim nad tim jak bych ty vsechny zazitky,co jsem za posledni dobu prozil popsal. Je toho tolik ze uz jsem z toho pravdepodobne polovinu zapomnel. No co, pokusim se to nejak skomprimovat do neceho, cemu by se dalo rikat vypraveni. Predminuly vikend jsem se spolu s dalsima trema deckama rozhodl, ze se pojedeme podivat do Cowbridge ( mestecko asi 15 km od nasi skoly ). Ale samosebou ze jsme tam nejeli jen tak zbuhdarma nakupovat. Jeli jsme se podivat na festival jidla a piti! No uz ten nazev je prece neodolatelny! Doporucuji si prohlidnout nove fotky ktere jsem pridal, a pochopite jaka to byla pastva nejen pro oci ale i pro jazycek. Ochutanal jsem vselijake roztodivne druhy jidla a piti. O nekterych jsem jeste v zivote neslysel. Napriklad fudge (ted nevim jestli to pisu jak se to ma), to je vyrobek z koziho mleka s mirne nasladlou chuti,v  kostickach. Vsichni se tady strasne divili,ze jsem to jeste v zivote nejedl. Potom jsme se sli podivat po meste a pro zmenu se zase najedli v pizzerii. Vylet to byl urcite k nezaplaceni, ale chybela jedna nepodstatne malickost. Nemeli jsme se jak dostat nazpet na skolu. Vsechny autobusy ktere jsme potrebovali byly vyskrtane z jizdniho radu, tak jsme museli pronajmout taxi, ktere je docela dost drahe. Ted vas mozna napdadne, ze jsme mohli usetrit penize a pekne se zpatky projit po vlastnich. Jenze ona takova prochazka v tech mistich sprskach, jak tady tomu rikaji, neni zrovna zazitek hodny te namahy. Po navratu z tohohle vyletu jsme se nastrojili na Halloween party, a tady opet apeluji na moje fotky. Musim rict ze silnejsi Halloweenskou naladu jsem jeste v zivote nemel. Pocasi bylo zrovna uplne strasidelne, a kdyz se takhle prochazite po zdejsich hradnich chodbach okolo desate vecer, docela mate nahnano. Hlavne od te doby co jsem se dozvedel, ze nas hrad je veden v evidenci nevysvetlitelnych ukazu na sestem miste ze vsech hradu v UK, se vecer radeji zdrzuji na koleji. Ikdyz me napadlo jedno vysvetleni jak to s tema ukazama muze byt. Kdyz na jednom miste zije 400 studentu, kteri si radi o volnych vecerech pripijou, to se potom najde urcite plno mooooooc zajimavych ukazu!!! To je tady potom ukaz za kazdym rohem. Dalsi velika udalost byl vylet do Londyna! My vidlaci z Walesu jsme se vydali do opravdove Anglie! Ale opet to nebylo jen tak bezucelne. Me bylo receno ze jedeme na jakousi konferenci, ktera se jmenuje Shared Planet. Po pravde receno jsem ani moc nevedel co tam budeme delat, pod pojmem konference jsem si pradstavoval sedeni v nejake mistnosti a probirani "dulezitych veci". Da se rict ze jsem mel castecne pravdu. Slo docela o dulezitou vec, a to presne o globalni oteplovani a jine zmeny v pocasi. Jen s tim sededim jsem se teda trosku felil. Kdyz nas na jedne z Londynskych ulic zacali spolu s ostatnima lidma radit do jakychsi formaci, doslo mi, ze po nas asi chcou abychom protestovali. Tak jsem se zacal vyptavat proti cemu vlastne mam protestovat, no a odpoved byla celkem logicka: proti globalnimu oteplovani a zmenam v pocasi. A tak jsem pochodoval v davu lidi pokrikujicich ruzna hesla jako: Zachrante planetu! atd. No nejsem si jistej, jestli mi tenhle zpusob zdelovani nesouhlasu sedi, ale neco to prece jen do sebe ma. Kdyz na sebe upotate pozornost temer celoho Londyna, je to docela zajimavej pocit. Nakonec jsme dosli na Trafalgarske namesti, kde byly davy lidi s transparentama. Tam jsme s ostatnima deckama navzajem poztraceli, tak jsem asi pul hodiny prolizal mezi tema davama lidi a heldal nekoho ze skoly. V pondeli jsem si o tehle akci precetl v Timesech na hlavni strane ( ne ze bych si tu kupoval The Times, ale mame je kazdy den na koleji). Mimo jine jsem se zucastnil nekolika workshopu, na kterych jsem usinal. Nevetsi problem je, ze kdyz jsem unavenej, nerozumim slovo anglicky, proste mi to leti jednim uchem tam a druhym ven jako cinstina. Taky jsem se byl podivat po pamatkach, a tak muzu konstatovat, ze Tower Bridge jeste porad stoji. Nebo teda alespon minulou nedeli jeste stal. Jinak posledni dva tydny jsem byl zavalen ukolama, takze se omlouvam vsem se kretymi nekomunikuji. Nejvetsi problem byl napsat essay do historie o 1500 slovech. Historickym knizkam nerozumim, takze jsem prekladal a prekadal a prekladal a potom jsem zase psal a psal a psal. Nastesti uz jsem to odevzdal, tak mam momentalne klid, sice nevim co mi z toho vykouzli za znamku ale snad to bude neco prijatelneho. Nastesti ted nemame do pristiho tydne hodiny, protoze druhaci ted odjeli na vylet do Londyna, a my mame tridenni kurz prvni pomoci. Taky to neni zadna slava, protoze to trva od osmi do sesti vecer a v patek z toho mame dostat test, ale zase je to zmena. Jinak jsem se prave pristihl v jedne situaci, ktera pekne vystihuje zdejsi rozdlili mezi studentama z bohatych rodin a studentama z tech rodin s prumernym povolanim. Jelikoz je muj spolubylici John z te prvni skupiny, snazil jsem se mu behem jednoho povidani o prazdinach vysvetlit, ze prumerny Cech s rodinou si opravdu nemuze dovolit dovolenou na Novem Zelandu. Myslim ze kazdy krajan tomuhle rozumi, ale on to proste nejak nedokazal pochopit! Po asi pulhodine vysvetlovani mi zdelil ze vubec netusil, ze takhle situovane rodiny v Evrope jeste existuji! No tomu se rika jiny svet, a to tady nemame temer zadne studenty z opravdu chudych rodin, ti by si asi mysleli ze prave pristali na Marsu. Jinak jsem se prave dozvedel (nevim co je na tom pravdy), ze tady mel studovat princ Henry, ale nebylo to mozne protoze na ty nase pokoje by se s nim nevlezlo jeho sest bodyguardu. Ikdyby to nebyla pravda, je to docela dobrej vtip! A pokud jste se nezasmali, tak se nekdy prijedte podivat na nase pokoje,a pri predstave prince Henryho zijiciho na podobnem pokoji s peti bodyguardy se polamete smichy.

POZOR! POZOR! KONECNE SE MI PODARILO PRIDAT FOTKY, A TO BEZ POMOCI! TAKZE SE PODIVEJTE NA ALBUM JAK SE TADY ZIJE! NEKTERYM JSEM TY FOTKY PRAVE POSLAL, ALE URCITE SE NAJDE PAR LIDI CO JE JESTE NEVIDELO!

Je to neuveritelne, ale dneska si po dlouhe dobe pripadam ze mam trosku volno. Takticky jsem si totiz udelal vsechny ukoly uz vcera, a tak si dneska muzu dovolit delat co chci. Takze jsem se rozhodl venovat se svemu naposledy ochuzenemu blogu. Doufam ze se mi to zase dneska nevymaze, to uz bych asi tu cervenou cihlu rozflakal na prtravoucky malinky cihlicky. Dnes nastal ten zlomovy den, dostal jsem svou prvni znamku, a nejen jednu ale hned dve. Prvni byl test ze Spanelstiny, to bylo pomerne prijemne prekvapeni, protoze jsem dostal za 6. Pokud nevite jaka je tady stupnice, tak vas ujistuji ze to neni jako u nas, to bych se asi tak neradoval. Hodnoti se od 1 do 7, prizemz sedm je nejlepsi znamka, neco jako "necekane vyborny". Tahle znamka tady moc nepada, jenom muj predchudce z CR, ktery momentalne studuje na Harvardu, ji mel jako zaverecnou znamku ze vsech predmetu. Takze cesticku mam pekne vyslapanou, jenomze po tehle ceste se ja asi vydat nemuzu. Takze ve Spanelsitne jsem byl velice spokojen. Potom jsem take obdrzel znamku z "Cestiny" ( pisu to v uvozovkach protoze tenhle predmet z Cestinou nic spolecneho). Za prvni komentar ke knizce Starec a more jsem dostal 5/6, coz povazuji taky za docela dobre. Na to, ze uz tu knizku zacinam ze srdce nenavidet, a bylo to v anlglictine, je to uspech. Takze kdyby to tak slo dal, vubec by mi to nevadilo. Jenze mam takove podezreni ze ucitele zezacatku trosku nadsazuji, aby jsme se z toho stresove nezhroutili. No ono se uvidi.

Co se tyka pocasi, zacal nam tady podzim. V prekladu do znamena ze uz neprsi obden, ale prsi porad a nepretrzite. Tohle obdobi pry potrva tak jeden mesic, a potom by mela prijit zmena. Nebude jen prset, ale bude k tomu jeste kosa! Tak se tesim na zmenu, a cim dal vic si vazim me nepromokave bundy. Ironii je, ze jak to ted pisu, zacalo mi slunko z okna svitit do oci! Tak si myslim ze z toho plyne ponauceni: Postezovat si vzdycky pomuze!

Kazdy tyden je tu jiny v tom, ze se pokazde cela skola zameruje na jednu urcitou vec. Tento tyden se zamerujeme na organizaci STAR, coz je seskupeni studentu podporujicich uprchliky ve vsech zemich sveta. Jelikoz je tohle jedna z mych aktivit, pomaham v organizaci programu. A taky jsem delal nastenku!  Jinak chodim alespon dvakrat tydne plavat a meditovat. Plavani jsem ted musel omezit, protoze jsem blbec nekde zapomnel svoje plavecke bryle, ktere mi bracha tak stedre venoval. Tak jsem hodil oznameni o ztrate na nastenku, a doufam ze mi je nekdo vrati. Meditace je docela zajimava vec, kterou jsem si oblibil. Ve zdejsim stylu zivota se to vyborne hodi. Clovek nema nikde klid, a tak si alespon muze na chvilku sednout v krasnem obyvaku nasich houseparents a vypnout. A navic dostaneme nakonec nejaky dobry cajik a neco na papu. No proste pohodicka!Tu tady clovek jen tak nenajde. Dalsi oblibena vec je pro me nedelni kostel, kde jsou skveli lide a opravdu zabavne bohosluzby. Je zajimavy, ze pro me jsou ty bojosluzby fakt zabavny a hodne jiny nez u nas ( napr. naposledy farar predvadel karetni kouzlo), ale takovy africani tvrdi ze je to strasne chladny a nudny. Ono to asi bude tim, ze oni jsou v kostele zvykli behem mse pomalu lezt po stropech, a jeste u toho zpivat. Proste jiny uhel pohledu! A tech uhlu je tady ve vsem dost. Ale o tech vam budu zase vypravet priste! Tak doubrou noc deti!  

Tak tohle je skoro na skok z misti veze. Normalne jsem napsal uplene nadherne dlouhe povidani na muj blog, a kdyz jsem to chtel ulozit, tak mi to napsalo nejakou chybu, a trictvrte hodiny psani je s porminutim v pr...... . Na vic jak jsem to tak zkoumal co se s tim stalo, tak jsem nesledoval cas, a prisel jsem pozde na veceri a jidelna uz byla zavrena. Takze jsem hladovej a jeste bez zapisu do blogu. Takze to by bylo. Ted si musim vzpomenout co jsem tam vsechno napsal a nejak to ve zkratce zopakovat. Pomoc ja uz si na nic nemuzu vzpomenout. No nic nemam cas, tak musim rychle a ve zkratkach alespon to bude neco jineho a originalniho.

Link family: hodne jidla, vlastne mooooooooc jidla, nadherny domecek, velikanska farma- maji kravy,poniky,ovce, ctyri psy a tri kocky, ridil jsem motorovou ctyrkolku na poli-super, nerozumim jejich anglictine- mluvi jako prasata (obzvlaste synove) , jsou strasne ochotni a porad neco chystaji na jidlo, porad se o me staraji- nekdy to cloveku prijde ze je az nechopnej a pomoc odmitaji, velice stedri-  no proste celkove super

O ostatnich na skole mi doslo: vetsinou jsou vic bohati nez jsem si myslel, spolubydlici nigeriec je sakra bohatej ( otec vlastni banku), vetsina lidi hodne cestovala a tak meli docela zmatene mladi

Udalosti: navsteva nizozemske kralovske rodiny, navsteva netere kralovny Alzbety ( nikoho jsem nevidel- asi nejsem hoden spatrit kralovskou krev)

Jak se mam: zaciname se poznavat z deckama z koleje - nekteri jsou super, moc prace, nasel jsem si specialni misto na studovani v hradu a plno ostatnich mistnosti o kterych jsem do ted nevedel

Tak to je hodne strucna verze meho puvodniho zapisu. Doufam ze se najde cas brzo neco normalniho napsat. Zatim se loucim.

Ahojky. Chci upozornit vsechny navstevniky meho blogu, ze uz mi nemusi posilat svou adresu, pokud maji zajem o fotecky. Protoze mam velice schopne pomocniky ze strany rodinne, muzete si je ted prohlidnout primo na tomhle blogu. Na leve strane od tohoto textu je album, kde je vsechny najdete. No a ted co se tak v posledni dobe udalo. Topic number one je moje prehazovani predmetu. Jak jsem se minule zminil, rozhodl jsem se ze si prehodim francouzstinu na spanelstinu. Jenze ono se to lehko rekne a tezko relalizuje. Jelikoz jsou hodiny spanelstiny ve stejny cas jako hodiny me anglictiny, byl jsem nucen jit do jine tridy anglictiny. Tak jsem dostal papirek, ktery museli podepsat vsichni ucitele co s tim meli neco spolecneho, plus podpis meho tutora. To delalo dohromady per podpisu. Vim, nezni to tak strasne, ale shanet profesory na tehle skole je docela umeni. Tak jsem poletoval jako nejakej druhak po celem campusu ( druhaci tady totiz vsude behaji, jako by meli v zadku vrtulky, protoze jsou strasne zamestnani). Ucitel spanelstiny me hledel jako na martana, a vubec nechapal proc chci do jeho tridy. Pozdeji jsem to pochopil. Vsichni studenti z tehle tridy utikaji, protoze je to poradna makacka. Takze polovina lidi tenhle predmet nechala plavat, jenom ja jsem tam prisel jako novacek. Nejvetsi sranda je, ze ucitel mluvi celou dobu spanelsky ( uz od prvni hodiny), takze je to spis takova hodina pantomimy. Ucitel opakuje dve slova porad dokola, vsichni na neho ziraji a snazi se uhodnout co to asi muze zmanenat. Ja mam velkou vyhodu ze znam alespon zaklady francouzstiny, ktera je spanelstine hodne podobna, takze rozumim vic nez nekteri co jsou tam od zacatku. Navic vyslovnost je hodne podobna cestine, a tak nemam problem se ctenim jako chudaci anglicani, kteri se s tim chudaci hodne trapi. Ale i pres tyhle vyhody mam co delat abych dohnal ty dva tydny co jsem tam nebyl. Udeli toho opravdu dost, takze tech par chvil volna co mam travim ted nad spanelstinou. Kdyz to ale vsechno sectu a podtrhnu, mam z toho mnohem lepsi pocit nez kdyz jsem chodil do francouzstiny. Ve spanelstine totiz nerozumi nikdo, a navic mam po hodine spanelstiny takovej ten dobrej pocit ze jsem se neco noveho naucil. Po techto zmenach jsem mluvil s jednou druhackou, a ta mi vrele doporucila zmenu dalsich asi tri predmetu!!! Takze mi z toho vzniklo jednou ponauceni, nedavat moc na rady druhaku. Co druhak to jiny nazor takze to bych predmety menil donekonecna. 

Ve stredu jsem byl poprve na secondary school v Llantwit. Pomaham uciteli herectvi, kterej ma skvelou tridu plnou vybornych decek asi stejne starych jako ja. Jsou dokonce tak dobri ze si nejsem jistej k cemu jim tam budu ja, ale snad se neco najde. A ikdyby se nic nenaslo, rozhodne je to super potkavat se s takovejma deckama.

Taky jsem si vsiml, ze se moc nezminuju o takovem tom beznem zivote na AC. A protoze je to docela zajimave tema, rozhodl jsem se ze popisu bezny skolni den. Skola zacina jako u nas v osum hodin. Takze pokud chci stihnout snidani, musim vstavat tak o ctvrt na osum. Zacne zvonit muj mobil, musim ho rychle najit a vypnout abych neprobudil ostatni. Ty totiz bezne vstavaji tak za pet osum, nevim jak to stihaji ale zrejmne je to mozny. Ju- Chenuv  mobil zvoni tak ctyrikrat uz od sesti triceti, aby ho dokazal opravdu probudit v tech za pet osum. Takze ja uz jsem pred tim svym budikem na ctyrikrat probuzenej od Ju-Chenova budiku. Problem je, ze tenhle spolubydlici chrape jako zabitej, takze mobil hraje asi dve minuty nez ho konecne Ju-Chen vypne. Ja se vyplizim do koupelny, kde raci ani moc neoteviram oci, protoze se bojim ze objevim neco nechutneho. Jednou jsou uprostred sprch vysypany nudle, podruhe je poblity umyvadlo, atd. atd.. Potom se v pokoji oblecu a padim do hradu na snidani. Na snidani jsou vetsinou toasty,obcas je neco zajimavejsiho ale celkove zadna slava. Co se tyka piti, to uz je lepsi, siroky vyber kav, horke cokolady a juice. Dvakrat tydne mam na devatou, tak si radeji prispim a nejdu na snidani, ktera je jen do osmi. Premety vetsinou trvaji 60 min. , ale nepripada mi to tak dlouhe, protoze je to vetsinou docela zajimave. Kazdy den je pet hodin, z toho mam kazdy den jednu nebo dve hodiny volno. Horsi je ze v pondeli a patek mam odpoledni hodiny od peti do sesti. To uz clovek neni tak cerstvej a trosku tam usina. Obed vetsinou az kolem jedne, pokud mam servis, nejdu na obed a bezim rovnou na parkoviste, kde nas nalozi do mikrobusu a rozvazi do skol. V mikrobusu dostavame zabalene obedy, ktere jsou nic moc ( vetsinou chleba se syrem, chipsy, fruko, ovoce, a susenky-- no proste zdrava strava). Po servisu je budto odpoledni hodina nebo volno, nebo nejaka prednaska o nejakem statu, nebo pohovory s peer listeners... takze vetsinou volno nee. Po veceri aktivity nebo volno. Nekdy je volno doopravdy, pokud se nedeje neco specialniho, coz se tady deje porad. Jednoduse receno ,kdyby mel clovek chodit vsude kde ma, mel by volno tak pul hodiny denne. Ve 22:15 je check-in time, to znamena ze se musime vsichni ukazat ve spolecenske mistnosti a pak muzeme jit spat. Spanek je tady hodne zajimave tema. Par lidi spi v noci, par lidi spi ve dne, a nekteri proste nespi. V tomhle je Ju-Chen taky mistr, ten spi snad porad. Prijdu do pokoje v deset dopoledne, protoze mam volnou hodinu a on spi. Prijdu po skole a on spi. Prijdu po servisu a pro zmenu spi. Jedine kdyz jdu ja spat, tak je vzhuru a jeci do telefonu neco cinsky. Spunty do usi jsou tady jedine reseni. Tak to je program jedoho normalniho dne, celkove to zni jako tragedie, ale nastesti mi to pripada spis k smichu. Priste se budu venovat tomu, jak se tady lidi vlasne chovaji. To bude teprve zajimave! Zatim se loucim.

Tak to jsou top topics mych poslednich tri dnu tady na AC. V sobotu zahodil jsem robotu a padil jsem peso do Llantwit uvitat meho historicky prvniho navstevnika. Navstivil me bratr alias ostrileny walesky faramar. Vlastne tady byl stejne dlouho jako tady budu ja do van